Nejen aristokracie a výstavní plemena domácích mazlíčků mohou mít rodokmen. Vznešené vůně a jejich sofistikované kombinace, které si nanášíte dle rady Coco Chanel tam, kde chcete být líbána, je nutné pro potřeby parfumářů i jejich zákazníků určitým způsobem roztřídit a klasifikovat. Jaké postupy se nejčastěji používají?
Jak zachytit libý odér?
Přesná charakteristika vůně byla odjakživa poměrně obtížná. Koncem 19. století navrhnul Eugen Rimmel, původem Francouz, ale ve své době největší výrobce parfémů v Londýně (jehož jméno je dodnes známé jako kosmetická značka), uspořádání vůní používaných na výrobu parfémů do osmnácti skupin.* „Ve stejném období se jiný parfumér, Charles Piesse, pokusil uplatnit návrh, jak zařazovat vůně parfémů podle hudebního systému. Tvrdil, že komplexní vůně vzniká coby harmonie jednotlivých elementů, jako když skladatel tvoří symfonii,“* upozorňuje Daniel Kopecký, ředitel internetové parfumerie Parfemy.cz, na historickou zajímavost. Hudbu můžeme popsat základní linkou, která utváří rytmus, melodickými středními tóny a jiskřivými doteky trianglu nebo pikoly. Složitý systém se sice neuchytil, ale hudební terminologie nakonec částečně ano, i dnes mluvíme o tónech, akordech apod.
Funkční systémový popis parfému je datován do roku 1920, kdy William Poucher sestavil tzv. pyramidu vůní, jejíž systém je založen na nestabilitě parfémových složek. Vůně, které se odpařovaly nejrychleji, nejlépe odpovídaly nejvyšším tónům. „Na vrcholu pyramidy se tak umístila třeba mandarinka (jedna z nejrychleji se odpařujících vůní), cilantro, levandule, bergamot a mimóza. Zatímco látky, které se odpařují nejdéle – například ambra, balzám, labdanum, dubový mech, kadidlo, pačuli, santalové dřevo, tonka, kuskus – drží podstatu celé pyramidy, a tedy se objevují v základu samotných vůní,“ vysvětluje Daniel Kopecký.
Třípatrová pyramida
Tento klasický, třívrstvý systém se skládá ze tří částí: svrchního tónu, středu a báze. Svrchní tón, jinak zvaný také hlava či odstupující tón, je nejtěkavější částí parfému. „Tento prchavý závan má upoutat pozornost a dát úvodní „zásah“, vytvořit první dojem. Střední tón neboli srdce následně nahradí počáteční závan a představuje podstatnou část parfému, tzv. buket – základní vůni umocněnou bázovými tóny. Třetí spodní tón, jemuž se říká také bázový, zadní, základní, či jasný tón voní nejdéle – nejdéle se odpařuje. Je fixativem parfému a jeho vůně by měla vydržet několik hodin,“ líčí Daniel Kopecký z Parfemy.cz. Při popisu parfému se však sdělují jen základní informace o ingrediencích, běžně se však neuvádějí všechny tóny parfému, neboť ty obsahují v průměru 50 – 100 složek. A jsou i takové, které obsahují i přes 600 složek. „Tisíce parfémů, které jsou na pultech, je ovšem potřeba nějakým způsobem rozdělit do kategorií. Obvykle se třídí do takzvaných rodových skupin, skupin vůní nebo do kategorií,“ popisuje Daniel Kopecký a dodává: „Nejznámější jsou čtyři rodové skupiny – květinové, chyprové (cypřišové), ambra (orientální) a fougére (zemité).“ S přibývajícími variacemi používaných vůní se skupiny rozšířily a členily.
Rozvětvená rodina
Nejčastěji se používá systém vypracovaný skupinou Haarmann – Reimer, který dělí parfémy různých značek na šest hlavních skupin (květinová, orientální, chyprová, fougerová, citrusová, levandulová) s podskupinami. Daniel Kopecký k tomu doplňuje: „Květinové vůně tvoří minimálně jednu polovinu všech značkových parfémů a jsou velmi oblíbené u žen. Jejich hlavní složkou jsou květinové esence – růže, konvalinky, šeřík, jasmín, leknín atd. a ovocné vonné složky – citrusy, maliny, jahody, třešně, švestky…“ Podle dalších složek se tedy dále dělí se dále na květinově zelené (např. Chanel – No. 19), květinově ovocné (např. Cacharel – My Amor Amor), květinově svěží (např. Cacharel – Anais Anais), květinově květinové – fantazie (např. Nina Ricci – L´Air Du Temps), květinově aldehydické (např. Chanel – No. 5) a květinově sladké (např. Dior – Poison). Orientální vůně obsahují převážně různé druhy koření, vanilku, ambru, vzácné dřeviny. Jsou vhodné především na zimní období nebo ke speciální příležitosti, mohou být dámské i pánské a jsou buď sladké – ambrové (např. Dior – Dune) nebo spíše kořenité (např. YSL – Opium).
„Chyprové vůně jsou svěží, sušší, teplé, elegantní, smyslné a svůj název odvozují od cypřiše. Tyto vůně obsahují především větvičník, bergamot, pačuli, ale i citrusové ovoce, a proto mezi ně patří rovněž pánské a unisex voňavky,“ objasňuje Daniel Kopecký z e-shopu Parfemy.cz. Dále se dělí ještě na chyprově ovocné (např. JOOP! – Joop Femme), chyprově květinově animální¬ (např. Dior – Miss Dior), chyprově květinové (např. Gucci – Rush), chyprově svěží¬ (např. DKNY – Be Delicious), ale třeba i chyprově dřevité (např. Bvlgari – Pour Homme Extréme) nebo chyprově tabákové (např. Azzaro – Silver Black) a další. „Fougérové nebo také ‘kapraďovité‘ či zemité vůně v sobě zahrnují kombinaci bylinkově-svěží levandulové nóty a mechového fondu,“ pokračuje Daniel Kopecký. Jsou typické především pro pánské parfémy a dělí se na fougerově svěží¬ (např. Davidoff – Cool Water Man), fougerově květinové (např. Paco Rabanne – Pour Homme), fougerově dřevité (např. YSL – Kouros) a fougerově sladké – ambrové (např. Hugo Boss – Boss No. 1). A dodává: „Citrusové odéry jsou výrazně svěží a používají se často v pánských či unisexových parfémech.“ Najdeme mezi nimi třeba vůně citrusově květinové (např. Dior – Eau Sauvage), citrusově fantazijní (např. D&G – Light Blue Pour Homme), nebo citrusově zelené (např. Burberry – Weekend For Men). Levandulová skupina se větví na vůně levandulově svěží¬ a levandulově kořeněné. Mošusové vonné látky mohou být univerzálně použity ve všech kategoriích. A tak se snadno může stát, že vaše oblíbené parfémy, ač se vám zdají rozdílné, se objevují v rámci jedné skupiny – a že jejich typická vonná složka je právě tím, co vám jde nejlépe pod nos. Že jsou zkrátka jedna rodina. Už víte, který rodokmen je podle vašeho gusta? Pokud vás dělení parfémů do skupin zaujalo, prozkoumejte jednotlivé „členy rodiny“ podrobněji na http://www.parfemy.cz/…brat-parfem/
